SPÁRA: průniky + S dovolením!

Barbora PtáčkováSPOLK

29

Listopad

Premiéra

SPÁRA: průniky

Idea projektu, umělecká spolupráce:

Tereza Krčálová, Honza Malík

Námět, choreografie:

Barbora Ptáčková

Asistentka choreografky:

Simona Dejmková

Hudba:

Václav Chalupský

Kostýmy:

Natálie Tunová

Světelný design:

František Fabián

Tvorba, interpretace:

Magdalena Havlínová, Rozálie Stárová, Emily Jane Steele, Metoděj Vykydal

Realizace projektu, produkce:

Honza Malík & PULSAR z. s.

Koprodukce:

Tanec Praha z.ú. / PONEC - divadlo pro tanec,  Terra Madoda z.s./divadlo 29 

Za podpory:

Ministerstvo kultury ČR, Magistrát hl. m. Praha, Domus Vitae, Studio TEP39, Konzervatoř Duncan centre, Balada SITE

Poděkování:

Zdeněk Závodný (divadlo 29, Pardubice), Jiří Dobeš (Terra Madoda z.s.), Yvona Kreuzmannová, Markéta Perroud (Tanec Praha  z.ú./PONEC - divadlo pro tanec), produkční a PR tým PONEC - divadlo pro tanec, Tereza Kulhánková, Helena & Jakub Urbanovi (TEP39), Petr Tyc (Konzervatoř Duncan centre), Nikola Němcová, Jiří Jiráček, Michaela Raisová, Eva Klosová, Jana Baladová 

Délka:

30 minut

 

       

 


S dovolením

CHOREOGRAFIE:

SPOLK

INTERPRETACE:

SPOLK – Martine Rubin Wollan, Adam Kmenta, David Králík, Žaneta Musilová a
Ester Trčková

HUDBA:

Ondřej Galuška

LIGHT DESIGN:

Tomáš Morávek

KOSTÝMY:

Mariana​ Novotná

KOPRODUKCE:

Tanec Praha z.ú. / PONEC - divadlo pro tanec

Délka:

40 minut

 

Poznejte nové tváře současného tance! Podporujeme nejen známé osobnosti české taneční scény, ale dáváme prostor i začínajícím umělcům na startu jejich profesionální kariéry. Přijďte nahlédnout do světa mladé nadějné generace.

20:00  SPOLK: S dovolením! (45 min)
přestávka (30 min)
21:15  Barbora Ptáčková: SPÁRA: průniky (30 min)

 

SPÁRA: průniky

Ocitli jsme se tam, kde po doteku zůstává jen prázdná stopa. Realita a sen se smísily dohromady. Už nerozeznáváme hranici našich těl od okolního prostoru. Něco se muselo stát. S námi, se světem, se mnou.

je ticho
po stěně stéká kapka vody
je to můj pot?
pohyb …

Snažíme se porozumět.
Nikam to ale nevede…

Autorské taneční představení SPÁRA: průniky vzniklo v rámci projektu Nezřízeni, jehož koncepci vytvořil tandem uskupení Pulsar - Honza Malík a Tereza Krčálová. Projekt poskytuje mladým tvůrcům prostor k uměleckému dialogu a zároveň upevňuje jejich nejen umělecké, ale i produkční a kurátorské schopnosti. 

Představení nechává nahlédnout do současných témat generace dvacátníků. Je uměleckou výpovědí, která se zrodila ze subjektivního prožívání světa, a následně se rozšířila o vědecký a občanský diskurz, kdy angažovanost jednotlivých postojů a pohledů způsobuje napětí pramenící z vědomí, že naše realita již není postavena na dialogu.    

 

Tři otázky pro Barboru Ptáčkovou:

Báro, tvoje hledání bylo dosti niterné a zaštítila jsi ho obrazem „spáry“. Co v tobě to slovo vyvolává?  

Slovo spára pro mě vyjadřuje lapení v nekonečném sledu témat a situací, mezi kterými pronikáme. Je to motiv cesty a motiv uvíznutí. Pronikáme do našeho nitra, do prostoru lidského těla, kde narážíme na naše domněnky, strachy, sny a  kde se možná střetneme s absolutním prázdnem a nicotou.

 

Jak vidíš svou uměleckou cestu v budoucnu? Kam bys chtěla dojít?  

Jsem vděčná za tento projekt za tuto cestu, kterou jsme společně ušli. Celá skupina se několikrát otřásla a roztřásla, chci teď všechno reflektovat, porozumět znovu všemu co se odehrálo, nevidím zatím dál. Tanec a divadlo pro mě skrývají jeden poklad, a to je prostor. Miluji, když mám místo, kde se můžu v klidu nadechnout a hýbat se. Věřím, že do budoucna budou takové svobodné prostory kolem nás ve větším množství a cenzura, kterou si sami na sebe vytváříme skrze společenské zvyklosti, pomalu zmizí.

 

V rozhovorech, které jsme všichni společně vedli, jsme došli k tomu, že chápeme návštěvu tanečního představení jako přizvání k události, jíž se účastní společně divák i tvůrce. K jakému typu setkání bys pozvala diváka na představení Spára: průniky?  

Moc si přeji, aby divák na naše představení přišel a jen tak mohl být. Nepotřebuji, aby přemýšlel. Jen bych chtěla ho vtáhnout. Zajímají mě naše vnitřní světy, často nepopsatelné a o to hůře potom vysvětlitelné. Určité věci prostě jen jsou. Vznikly a my je zatím necháváme jen existovat. A pak někdy, až přijde čas, je budeme mít potřebu seřadit, roztřídit a určit…

 


S dovolením!

Rychlá doba. Nikdo nemá čas na nic čekat. Každý z nás se čas od času nedobrovolně zastaví.
Všudypřítomný stres a spěch nás ale nutí běžet dál. To, že člověk stojí, neznamená, že
nespěchá. Ať už nás zastaví cokoliv, vždy to v nás probouzí silné emoce.

Nekonečné čekání a akutní stres jako impuls k negativním projevům lidského chování a
jednání. Inscenace přináší zpětnou vazbu o nás samých, o našich projevech, reakcích a
obranných mechanismech ke zvládání stresových situací.

Inscenace je zrcadlem, v němž se odráží jedna z podob dnešní uspěchané doby. S dávkou
lehkosti a humoru se snaží podat svědectví o aktuálním problému naší společnosti.

 

Ocenění:
Výhra 2. místa v soutěži Tanečních aktualit Divoká karta 2020
 

Vstupenky

29

Listopad

SPÁRA: průniky + S dovolením!

PONEC - divadlo pro tanec
20:00
Koupit vstupenku
Přidat do kalendáře 29-11-2021 20:00 29-11-2021 20:00 Czech republic/Europe SPÁRA: průniky + S dovolením! Poznejte nové tváře současného tance! Podporujeme nejen známé osobnosti české taneční scény, ale dáváme prostor i začínajícím umělcům na startu jejich profesionální kariéry. Přijďte nahlédnout do světa mladé nadějné generace. 20:00  SPOLK: S dovolením! (45 min) přestávka (30 min) 21:15  Barbora Ptáčková: SPÁRA: průniky (30 min)   SPÁRA: průniky Ocitli jsme se tam, kde po doteku zůstává jen prázdná stopa. Realita a sen se smísily dohromady. Už nerozeznáváme hranici našich těl od okolního prostoru. Něco se muselo stát. S námi, se světem, se mnou. je ticho po stěně stéká kapka vody je to můj pot? pohyb … Snažíme se porozumět. Nikam to ale nevede… Autorské taneční představení SPÁRA: průniky vzniklo v rámci projektu Nezřízeni, jehož koncepci vytvořil tandem uskupení Pulsar - Honza Malík a Tereza Krčálová. Projekt poskytuje mladým tvůrcům prostor k uměleckému dialogu a zároveň upevňuje jejich nejen umělecké, ale i produkční a kurátorské schopnosti.  Představení nechává nahlédnout do současných témat generace dvacátníků. Je uměleckou výpovědí, která se zrodila ze subjektivního prožívání světa, a následně se rozšířila o vědecký a občanský diskurz, kdy angažovanost jednotlivých postojů a pohledů způsobuje napětí pramenící z vědomí, že naše realita již není postavena na dialogu.       Tři otázky pro Barboru Ptáčkovou: Báro, tvoje hledání bylo dosti niterné a zaštítila jsi ho obrazem „spáry“. Co v tobě to slovo vyvolává?   Slovo spára pro mě vyjadřuje lapení v nekonečném sledu témat a situací, mezi kterými pronikáme. Je to motiv cesty a motiv uvíznutí. Pronikáme do našeho nitra, do prostoru lidského těla, kde narážíme na naše domněnky, strachy, sny a  kde se možná střetneme s absolutním prázdnem a nicotou.   Jak vidíš svou uměleckou cestu v budoucnu? Kam bys chtěla dojít?   Jsem vděčná za tento projekt za tuto cestu, kterou jsme společně ušli. Celá skupina se několikrát otřásla a roztřásla, chci teď všechno reflektovat, porozumět znovu všemu co se odehrálo, nevidím zatím dál. Tanec a divadlo pro mě skrývají jeden poklad, a to je prostor. Miluji, když mám místo, kde se můžu v klidu nadechnout a hýbat se. Věřím, že do budoucna budou takové svobodné prostory kolem nás ve větším množství a cenzura, kterou si sami na sebe vytváříme skrze společenské zvyklosti, pomalu zmizí.   V rozhovorech, které jsme všichni společně vedli, jsme došli k tomu, že chápeme návštěvu tanečního představení jako přizvání k události, jíž se účastní společně divák i tvůrce. K jakému typu setkání bys pozvala diváka na představení Spára: průniky?   Moc si přeji, aby divák na naše představení přišel a jen tak mohl být. Nepotřebuji, aby přemýšlel. Jen bych chtěla ho vtáhnout. Zajímají mě naše vnitřní světy, často nepopsatelné a o to hůře potom vysvětlitelné. Určité věci prostě jen jsou. Vznikly a my je zatím necháváme jen existovat. A pak někdy, až přijde čas, je budeme mít potřebu seřadit, roztřídit a určit…   S dovolením! Rychlá doba. Nikdo nemá čas na nic čekat. Každý z nás se čas od času nedobrovolně zastaví. Všudypřítomný stres a spěch nás ale nutí běžet dál. To, že člověk stojí, neznamená, že nespěchá. Ať už nás zastaví cokoliv, vždy to v nás probouzí silné emoce. Nekonečné čekání a akutní stres jako impuls k negativním projevům lidského chování a jednání. Inscenace přináší zpětnou vazbu o nás samých, o našich projevech, reakcích a obranných mechanismech ke zvládání stresových situací. Inscenace je zrcadlem, v němž se odráží jedna z podob dnešní uspěchané doby. S dávkou lehkosti a humoru se snaží podat svědectví o aktuálním problému naší společnosti.   Ocenění: Výhra 2. místa v soutěži Tanečních aktualit Divoká karta 2020   Husitská 24A/899 Praha Česká republika

30

Listopad

SPÁRA: průniky + S dovolením!

PONEC - divadlo pro tanec
20:00
Koupit vstupenku
Přidat do kalendáře 30-11-2021 20:00 30-11-2021 20:00 Czech republic/Europe SPÁRA: průniky + S dovolením! Poznejte nové tváře současného tance! Podporujeme nejen známé osobnosti české taneční scény, ale dáváme prostor i začínajícím umělcům na startu jejich profesionální kariéry. Přijďte nahlédnout do světa mladé nadějné generace. 20:00  SPOLK: S dovolením! (45 min) přestávka (30 min) 21:15  Barbora Ptáčková: SPÁRA: průniky (30 min)   SPÁRA: průniky Ocitli jsme se tam, kde po doteku zůstává jen prázdná stopa. Realita a sen se smísily dohromady. Už nerozeznáváme hranici našich těl od okolního prostoru. Něco se muselo stát. S námi, se světem, se mnou. je ticho po stěně stéká kapka vody je to můj pot? pohyb … Snažíme se porozumět. Nikam to ale nevede… Autorské taneční představení SPÁRA: průniky vzniklo v rámci projektu Nezřízeni, jehož koncepci vytvořil tandem uskupení Pulsar - Honza Malík a Tereza Krčálová. Projekt poskytuje mladým tvůrcům prostor k uměleckému dialogu a zároveň upevňuje jejich nejen umělecké, ale i produkční a kurátorské schopnosti.  Představení nechává nahlédnout do současných témat generace dvacátníků. Je uměleckou výpovědí, která se zrodila ze subjektivního prožívání světa, a následně se rozšířila o vědecký a občanský diskurz, kdy angažovanost jednotlivých postojů a pohledů způsobuje napětí pramenící z vědomí, že naše realita již není postavena na dialogu.       Tři otázky pro Barboru Ptáčkovou: Báro, tvoje hledání bylo dosti niterné a zaštítila jsi ho obrazem „spáry“. Co v tobě to slovo vyvolává?   Slovo spára pro mě vyjadřuje lapení v nekonečném sledu témat a situací, mezi kterými pronikáme. Je to motiv cesty a motiv uvíznutí. Pronikáme do našeho nitra, do prostoru lidského těla, kde narážíme na naše domněnky, strachy, sny a  kde se možná střetneme s absolutním prázdnem a nicotou.   Jak vidíš svou uměleckou cestu v budoucnu? Kam bys chtěla dojít?   Jsem vděčná za tento projekt za tuto cestu, kterou jsme společně ušli. Celá skupina se několikrát otřásla a roztřásla, chci teď všechno reflektovat, porozumět znovu všemu co se odehrálo, nevidím zatím dál. Tanec a divadlo pro mě skrývají jeden poklad, a to je prostor. Miluji, když mám místo, kde se můžu v klidu nadechnout a hýbat se. Věřím, že do budoucna budou takové svobodné prostory kolem nás ve větším množství a cenzura, kterou si sami na sebe vytváříme skrze společenské zvyklosti, pomalu zmizí.   V rozhovorech, které jsme všichni společně vedli, jsme došli k tomu, že chápeme návštěvu tanečního představení jako přizvání k události, jíž se účastní společně divák i tvůrce. K jakému typu setkání bys pozvala diváka na představení Spára: průniky?   Moc si přeji, aby divák na naše představení přišel a jen tak mohl být. Nepotřebuji, aby přemýšlel. Jen bych chtěla ho vtáhnout. Zajímají mě naše vnitřní světy, často nepopsatelné a o to hůře potom vysvětlitelné. Určité věci prostě jen jsou. Vznikly a my je zatím necháváme jen existovat. A pak někdy, až přijde čas, je budeme mít potřebu seřadit, roztřídit a určit…   S dovolením! Rychlá doba. Nikdo nemá čas na nic čekat. Každý z nás se čas od času nedobrovolně zastaví. Všudypřítomný stres a spěch nás ale nutí běžet dál. To, že člověk stojí, neznamená, že nespěchá. Ať už nás zastaví cokoliv, vždy to v nás probouzí silné emoce. Nekonečné čekání a akutní stres jako impuls k negativním projevům lidského chování a jednání. Inscenace přináší zpětnou vazbu o nás samých, o našich projevech, reakcích a obranných mechanismech ke zvládání stresových situací. Inscenace je zrcadlem, v němž se odráží jedna z podob dnešní uspěchané doby. S dávkou lehkosti a humoru se snaží podat svědectví o aktuálním problému naší společnosti.   Ocenění: Výhra 2. místa v soutěži Tanečních aktualit Divoká karta 2020   Husitská 24A/899 Praha Česká republika
Foto: Vojtěch Brtnický
Foto: Vojtěch Brtnický
Foto: Vojtěch Brtnický
Foto: Vojtěch Brtnický
Foto: Vojtěch Brtnický
Foto: Vojtěch Brtnický

#tanecpraha