SPÁRA: průniky
Idea projektu, umělecká spolupráce:
Tereza Krčálová, Honza Malík
Námět, choreografie:
Barbora Ptáčková
Asistentka choreografky:
Simona Dejmková
Hudba:
Václav Chalupský
Kostýmy:
Natálie Tunová
Světelný design:
František Fabián
Tvorba, interpretace:
Magdalena Havlínová, Rozálie Stárová, Emily Jane Steele, Metoděj Vykydal
Realizace projektu, produkce:
Honza Malík & PULSAR z. s.
Koprodukce:
Tanec Praha z.ú. / PONEC - divadlo pro tanec, Terra Madoda z.s./divadlo 29
Za podpory:
Ministerstvo kultury ČR, Magistrát hl. m. Praha, Domus Vitae, Studio TEP39, Konzervatoř Duncan centre, Balada SITE
Poděkování:
Zdeněk Závodný (divadlo 29, Pardubice), Jiří Dobeš (Terra Madoda z.s.), Yvona Kreuzmannová, Markéta Perroud (Tanec Praha z.ú./PONEC - divadlo pro tanec), produkční a PR tým PONEC - divadlo pro tanec, Tereza Kulhánková, Helena & Jakub Urbanovi (TEP39), Petr Tyc (Konzervatoř Duncan centre), Nikola Němcová, Jiří Jiráček, Michaela Raisová, Eva Klosová, Jana Baladová
Délka:
30 minut
S dovolením
CHOREOGRAFIE:
SPOLK
INTERPRETACE:
SPOLK – Kateřina Jabůrková, Adam Kmenta, David Králík, Žaneta Musilová, Šárka Říhová
HUDBA:
Ondřej Galuška
LIGHT DESIGN:
Tomáš Morávek
KOSTÝMY:
Mariana Novotná
KOPRODUKCE:
Tanec Praha z.ú. / PONEC - divadlo pro tanec
Délka:
40 minut
Poznejte nové tváře současného tance! Podporujeme nejen známé osobnosti české taneční scény, ale dáváme prostor i začínajícím umělcům na startu jejich profesionální kariéry. Přijďte nahlédnout do světa mladé nadějné generace.
20:00 SPOLK: S dovolením! (45 min)
přestávka (30 min)
21:15 Barbora Ptáčková: SPÁRA: průniky (30 min)
SPÁRA: průniky
Ocitli jsme se tam, kde po doteku zůstává jen prázdná stopa. Realita a sen se smísily dohromady. Už nerozeznáváme hranici našich těl od okolního prostoru. Něco se muselo stát. S námi, se světem, se mnou.
je ticho
po stěně stéká kapka vody
je to můj pot?
pohyb …
Snažíme se porozumět.
Nikam to ale nevede…
Autorské taneční představení SPÁRA: průniky vzniklo v rámci projektu Nezřízeni, jehož koncepci vytvořil tandem uskupení Pulsar - Honza Malík a Tereza Krčálová. Projekt poskytuje mladým tvůrcům prostor k uměleckému dialogu a zároveň upevňuje jejich nejen umělecké, ale i produkční a kurátorské schopnosti.
Barbora Ptáčková je choreografka, která vykročila na spletitou cestu ve spletité době – cestu lemovanou vlastní osobní a uměleckou intuicí, znejišťujícími událostmi dnešních dnů a velkých otazníků týkajících se naší budoucnosti. Je upřímná, ryzí a taková bude i její výpověď, kterou vytvořila spolu se svými tanečními souputníky. Ti jsou ještě studenty Konzervatoře Duncan Centre, stejně jako asistentka choreografky a návrhářka kostýmů.
Představení nechává nahlédnout do současných témat generace dvacátníků. Je uměleckou výpovědí, která se zrodila ze subjektivního prožívání světa, a následně se rozšířila o vědecký a občanský diskurz, kdy angažovanost jednotlivých postojů a pohledů způsobuje napětí pramenící z vědomí, že naše realita již není postavena na dialogu.
Tři otázky pro Barboru Ptáčkovou:
Báro, tvoje hledání bylo dosti niterné a zaštítila jsi ho obrazem „spáry“. Co v tobě to slovo vyvolává?
Slovo spára pro mě vyjadřuje lapení v nekonečném sledu témat a situací, mezi kterými pronikáme. Je to motiv cesty a motiv uvíznutí. Pronikáme do našeho nitra, do prostoru lidského těla, kde narážíme na naše domněnky, strachy, sny a kde se možná střetneme s absolutním prázdnem a nicotou.
Jak vidíš svou uměleckou cestu v budoucnu? Kam bys chtěla dojít?
Jsem vděčná za tento projekt za tuto cestu, kterou jsme společně ušli. Celá skupina se několikrát otřásla a roztřásla, chci teď všechno reflektovat, porozumět znovu všemu co se odehrálo, nevidím zatím dál. Tanec a divadlo pro mě skrývají jeden poklad, a to je prostor. Miluji, když mám místo, kde se můžu v klidu nadechnout a hýbat se. Věřím, že do budoucna budou takové svobodné prostory kolem nás ve větším množství a cenzura, kterou si sami na sebe vytváříme skrze společenské zvyklosti, pomalu zmizí.
V rozhovorech, které jsme všichni společně vedli, jsme došli k tomu, že chápeme návštěvu tanečního představení jako přizvání k události, jíž se účastní společně divák i tvůrce. K jakému typu setkání bys pozvala diváka na představení Spára: průniky?
Moc si přeji, aby divák na naše představení přišel a jen tak mohl být. Nepotřebuji, aby přemýšlel. Jen bych chtěla ho vtáhnout. Zajímají mě naše vnitřní světy, často nepopsatelné a o to hůře potom vysvětlitelné. Určité věci prostě jen jsou. Vznikly a my je zatím necháváme jen existovat. A pak někdy, až přijde čas, je budeme mít potřebu seřadit, roztřídit a určit…
S dovolením!
Rychlá doba. Nikdo nemá čas na nic čekat. Každý z nás se čas od času nedobrovolně zastaví.
Všudypřítomný stres a spěch nás ale nutí běžet dál. To, že člověk stojí, neznamená, že
nespěchá. Ať už nás zastaví cokoliv, vždy to v nás probouzí silné emoce.
Nekonečné čekání a akutní stres jako impuls k negativním projevům lidského chování a
jednání. Inscenace přináší zpětnou vazbu o nás samých, o našich projevech, reakcích a
obranných mechanismech ke zvládání stresových situací.
Inscenace je zrcadlem, v němž se odráží jedna z podob dnešní uspěchané doby. S dávkou
lehkosti a humoru se snaží podat svědectví o aktuálním problému naší společnosti.
Ocenění:
Výhra 2. místa v soutěži Tanečních aktualit Divoká karta 2020