Ponec - divadlo pro tanec vstupuje do své 26. sezony a otevírá ji slavnostním večerem věnovaným současnému tanci, pohybu a živému setkávání. Součástí programu bude současná hudební a taneční adaptace ikonické skladby SINFONIETTA100, která u příležitosti jejího stého výročí propojuje hudbu Leoše Janáčka s tvorbou Martina Dvořáka a Patrika Kee Kedzierského. Večerem provede moderátor Tomáš Pospíšil. 

Součástí večera bude také ukázka z díla Adriany Štefaňákové, rezidenční umělkyně v roce 2026.

Večer zároveň přinese slavnostní oznámení rezidenčního umělce*kyně nebo souboru divadla Ponec pro rok 2027.

Zahájení nebude pouze uvedením programu nové 26. sezony, ale především společným návratem po létě do divadla – místa pro inspiraci, dialog a sdílený zážitek. Přijďte s námi otevřít další kapitolu divadla Ponec a oslavit začátek sezony, která opět přinese současný tanec v mnoha podobách, nečekaná setkání i nové pohledy na svět kolem nás.

SINFONIETTA100

Současná hudební a taneční adaptace ikonické skladby Leoše Janáčka, která vznikla před 100 lety. „ A tu jednou zřel jsem město v zázračné přeměně. Nad městem vykouzlena zář svobody, znovuzrození. A třesk vítězných trubek, noční stíny a dech zelené hory a vidění jistého rozmachu a velikosti rodil se v mé Sinfoniettě tohoto poznání z mého města Brna,“ to jsou slova skladatele Leoše Janáčka.

Martin Dvořák jako choreograf přistupuje ke skladbě jako k tanečnímu obrazu dnešní doby, ve které všichni žijeme. Katarze Janáčkovy hudby tu stojí jako záchranný maják a protipól k současné společenské situaci plné chaosu, manipulací, lží, hrubosti a bezohlednosti. Jedinou možnou cestou z marasmu rozpolcené doby je otevřít se dialogu, empatii, vlastní citlivosti a samotnému umění, které vychází z umělcovy duše. Hudebník a vokalista Patrik Kee k pěti Janáčkovým hudebním větám připojuje další čtyři jako vlastní reflexi a hudební most do současnosti, ve které se šestice tanečníků odvažuje zasáhnout emoce diváků.

Sinfonietta vznikla v roce 1926 v atmosféře příprav na sedmý Všesokolský slet. Především jako jakési autorovo díkůvzdání za první léta života v samostatném Československu. Leoš Janáček ale nakonec partituru věnoval vojákům, oficiálně - celé československé branné moci. A ještě jedna oslava je v nich zakódována. Oslava Brna.

Fanfáry, které tvoří první větu, byly dlouho považovány za velmi atypické a značně moderní. V současnosti získaly zásluhou své poměrně časté protokolární funkce na Pražském hradě 

nádech jakési oficióznosti. Pro někoho mohou představovat i určité politikum. To ovšem nikdy nebylo Janáčkovým cílem. Inspirací mu byli ranní vojenské fanfáry, ne příliš čistě zahrané, které slyšel při jedné ze svých četných cest do Písku. Tam navštěvoval rodinu Štösslovu, zvláště pak svou múzu Kamilu. Určitá razance vojenských fanfár je z této zajímavé partitury skutečně cítit. Posluchačům Sinfonietty mohou skutečně připadat jakoby falešné, ale to byl právě skladatelův záměr.

Z toho důvodu není snadné Sinfoniettu uvádět, neboť žádné orchestry se nemohou pochlubit takovým počtem hráčů na žesťové nástroje. Lesní rohy, trubky, pozouny, trombony a tuby… Takže pokaždé potřebují výpomoc. A navíc to musí být znamenití hráči. Celé fanfáry se potom objevují ve stejném rozsahu jako v první větě i na konci závěrečné páté věty. Zde se k nim ovšem opět připojí i zbytek orchestru. Fanfáry z Janáčkovy Sinfonietty jsou vskutku strhující. I po tolika letech znějí stále moderně.

MARTIN DVOŘÁK: po absolutoriu brněnské Taneční konzervatoře (1997) působil v souborech Laterny Magiky v Praze a Pražského komorního baletu / Baletu Praha. Od roku 2001 působí v zahraničí - mj. Volksoper Wien / Tanztheater Wien, Ballet Bern, Tiroler Landestheater Innsbruck, Landestheater Linz, Fabulous Beast Dance Theatre, English National Opera, Staatstheatern Darmstadt a Kassel, Theater an der Wien, Oper Frankfurt, Oper Köln, Oper Graz, Teatro Regio Torino aj. V Čechách spolupracoval jako tvůrce či interpret mj. s Operou Národního divadla v Praze a Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, se Spitfire Company, Baletem DFXŠ v Liberci nebo s Filharmonií Brno a SOČR. Tvořil s padesátkou mezinárodních choreografů. V roce 2004 spoluzaložil ProART Festival a ProART Company. Vystudoval Anton Bruckner Privatuniversität v Linzi. Jeho choreografická tvorba byla uvedena mj. v Paříži, Římě, Pise, Londýně, Vídni, Budapešti, Bonnu, Nairobi, Soulu, Jeruzalémě.

Je uměleckým šéfem ProART Company a ředitelem ProART Festivalu. Působí jako nezávislý interpret a tvůrce divadelních a tanečních představení.

Pro ProART Company je typická tvorba na vážnou hudbu, nadžánrové propojování a hledání nových konceptů pro již existující hudební či literární zadání, stejně jako tematika reagující na českou historii a aktuální společenské tendence. Soubor je činný od roku 2005, rozvíjí mezinárodní spolupráce, je podporován Českými centry v zahraničí, hostoval mj. v Německu, Rakousku, Švýcarsku, Francii, Polsku, Izraeli, Portugalsku, Itálii, Maďarsku, Jižní Koreji, na Maltě, v Keni a Anglii. Součástí filozofie jsou i vzdělávací aktivity a osvěta nezávislého artového umění širším vrstvám publika. ProART Company uvedla své projekty v pražském Dejvickém divadle, v Ponci, Alfrédu ve dvoře, v divadlech Archa, Rokoko, Na Prádle, Paláci Akropolis, v Divadle v Řeznické nebo v Českém muzeu hudby, v Brně působila v HaDivadle, Redutě, Divadle na Orlí, Divadle Bolka Polívky, v CEDu, Buranteatru, Kabinetu Múz a ve vile Tugendhat. Nyní spolupracuje intenzivně s Werichovou vilou, divadlem Kolowrat, v Brně s vilami Löw Beer, Engelsmann, Arnoldovou vilou, Káznicí na Cejlu, Moravskou galerií a Vodojemy na Žlutém kopci.

proart-festival.cz

 ​