Na začátku šedesátých let se v New Yorku začaly současně, a přitom nezávisle na sobě vyvíjet dvě taneční tradice, dva taneční styly. V Greenwich Village skupina umělců soustředěných kolem skladatele Roberta Dunna zkoumala v odsvěceném kostele Judson Church principy každodenního pohybu – analyzovali chůzi, sed na židli, pohyb se smetákem apod. Reagovali tím na spektakulárnost, narativnost, expresivitu moderního tance (modern dance) a hledali současnější výraz. Jejich experimentální tvorba vstoupila do dějin jako taneční postmoderna. V Harlemu, na druhém konci Manhattanu, se zatím v klubech a tančírnách začal objevovat tanec inspirovaný chůzí modelek a postoji při modelingovém focení, pro který se později vžilo označení vouging. Jeho hvězdami byli Afroameričané a Jihoameričané z queer a LGBT komunity. Projekt Trajala Harrella podnítila hypotetická otázka, co by se stalo,
kdyby se tyto tak vzdálené taneční světy prolnuly.

Využitím kontrastů dvou estetik a formálního rámce afroamerických bohoslužeb Harrell vytváří překvapivě současný zážitek v kontinuu a duchu raného amerického tance. Je to návrat vysokého dramatu a emocí. Celovečerní dílo pro tři tanečníky spojuje formalismus a minimalismus postmoderního tance s extravagancí a performativností vougingu.

 

Po představení bude následovat neformální debata s umělci a diváky v divadelním baru o zhlédnuté inscenaci a reflexi současného tance. Moderuje redaktorka Tanečních aktualit Lucie Hayashi.