Yana Reutova – Together Alone – diptych (Společně sami)

Jak se vyrovnat s tíživým pocitem samoty? Jak ho vysvětlit? A proč je občas nejsilnější právě ve chvílích, kdy jsme obklopeni lidmi? 
I když jsme spolu, nakonec jsme v životě každý sám za sebe. 
Někdy je to jednodušší cesta. Být spolu totiž vyžaduje otevřenost myšlenkám, názorům, ochotu naslouchat a dělat kompromisy. 
Co přinesou nečekaná setkání a křížení osudů? A znamená fyzická blízkost i blízkost emocionální? 

Diptych je reflexí autorky náhodných uměleckých setkání během pobytu v Praze, kam před dvěma lety uprchla před válkou.

Část I. - Lost 

Jejich příběhy jsou různé, jedno ale mají společné, všechny utekly z okupované země a jsou denně konfrontovány s traumatem, nejistotou a obavami, které přináší status uprchlíka v cizí zemi. Nad vodou je drží jejich kreativita, možnost tvořit a příležitost najít si novou komunitu – uměleckou rodinu.
Pět ukrajinských tanečnic, vytržených ze svých domovů, je tady a teď. Každá sama za sebe a přece spolu.

První část diptychu přibližuje tvorbu i dalších ukrajinských umělců. Inspiruje se verši Antona Ovchinnikova napsanými po vypuknutí války přímo v Kyjevě a hudbou ukrajinské radikální protiputinovské kapely Balaklava Blues sídlící v Kanadě. O doladění zvukové atmosféry se postaral Tomáš Kerle.

Část II. - Invisible Traces

Otisky prstů, změť nenápadných linií, skrývající v sobě naši jedinečnost i genetické dědictví. Neviditelné stopy, nevědomky zanechané v našem okolí, na věcech i lidech. I my jsme jimi pokrytí. Zanechali je na nás jiní, na povrchu, ale i uvnitř, jako letmé důkazy prožité blízkosti. Tato neviditelná spojení vytváříme každý den, jsme jejich nositeli, ať už bezděčně nebo z vlastní vůle. 

Na vytvoření tria, inspirovaného tvarem předmětu „barre“ absolventů Akademie výtvarných umění, který může evokovat např. otisk prstu, se podíleli čeští performeři Jitka Čechová, Katy Jabůrková, Žaneta Musilová a Lukas Bliss Blaha.

---

Yana Reutova působila jako tanečnice, choreografka a pedagožka v Oděské oblasti. V roce 2014 založila Taneční divadlo Plastilin a vytvořila několik představení, která získala nejedno ocenění. Pořádala festival Taneční platforma Most (5 let) a hodně pracovala s dětmi (projekt Creative Kids) a svými studenty. Poté odstartovala festival Speaking with the Body, který se uskutečnil pouze jednou. 

V březnu 2022 vzala dceru a několik studentek a utekla před válkou do Prahy, kde nyní pracuje. Tančila v projektech Anny Källblad, Nicole Beutler, Flávie Tápias, POCKETART.  Sama vede workshopy pro děti a rozvíjí vlastní kreativní práci s různými umělci. V rámci projektu pro děti ukrajinských uprchlíků realizovala interaktivní představení „Na cestě“ a „Čas dětství“. 30. 9. 2023 uvedla premiéru triptychu „Together Alone“ s tanečníky z Ukrajiny, České republiky a Burkiny Faso.

Koncept triptychu „Together Alone“ uspěl v evropské konkurenci v rámci prvního EFFEA Open Call https://www.effea.eu/ a byl tak jedním ze 40 podpořených projektů.

 

​​ ​