Konec února se bohužel i letos ponese v duchu připomínky ruské agrese vůči Ukrajině, jsou to neuvěřitelné 4 roky, kdy statečná země odolává náporu agresora. Divadlo Ponec se zapojilo do pomoci uprchlíkům hned od počátku a cíleně podporuje ukrajinské umělkyně, které uprchly před válkou do zemí EU, i ty, které zůstaly ve válkou zužované zemi.

V letech 2024–2025 jsme byli partnery výzkumného projektu Moving Borders s podporou programu Kreativní Evropa a poznali tak na 30 uměleckých osobností působících v různých koutech Evropy. Nyní se snažíme navázat dalšími konkrétními nabídkami spolupráce a jednou z nich je i projekt Paradise Birds, v němž se během posledních dvou let setkali umělci z Ukrajiny, České republiky, Brazílie a Bulharska. V jeho závěrečné fázi vzniká sólo Yany Reutové - Paradise Birds, jehož premiérou pro veřejnost zahájíme slavnostní večer k poctě Ukrajiny. Celovečerní představení téhož názvu uvede festival TANEC PRAHA 22. června.

Ve druhé části večera nabídneme filmy, které vznikly během války přímo na území Ukrajiny, v Kyjevě a Charkově, kde pracuje řada dalších talentovaných umělců a umělkyň. První z nich tančí autorka konceptu a choreografie Kateryna Kuznetsova a Olesia Glinka, druhý vytvořila Julia Gryshyna, kterou již měli možnost poznat návštěvníci festivalu TANEC PRAHA a projektu Moving Borders.

Moderovaná debata s tvůrci završí celý večer, pozvány budou i další osobnosti z ČR i Ukrajiny.

Paradise birds

Autorské sólo se pohybuje na hraně vnitřního konfliktu, otevírá se jako vnitřní cesta skrze pochybnost, rezistenci a přijetí. Tělo promlouvá jemně, místy křehce, a právě v této zranitelnosti se postupně odhaluje hluboká, tichá síla. Pohyb osciluje mezi přizpůsobením a volbou, mezi potřebou spojení a nutností vymezit vlastní hranice. V těchto přechodech vzniká napětí – ne jako boj, ale jako proces uvědomování.

Postava nebojuje otevřeně, ale ani nemizí. Její síla spočívá ve schopnosti naslouchat sobě samé a pokračovat dál, i když směr není zcela jasný. Jemnost se zde nestává slabostí, ale formou vnitřního odporu – citlivým a vědomým způsobem bytí. Skrze tělo se odhaluje zkušenost zrání, ztráty nevinnosti a převzetí odpovědnosti za vlastní rozhodnutí.

Toto sólo je výpovědí o tiché, vytrvalé síle, která netlačí ani neničí, ale proměňuje. O schopnosti přijmout rozpor, nejistotu a zranitelnost jako součást hlubšího porozumění sobě samé.

Yana Reutova působí v Čechách již 4 roky a věnuje se intenzivně tvůrčí práci, zpočátku především s tanečnicemi z Ukrajiny, které rovněž uprchly před válkou do zemí EU, postupně stále více s umělci z ČR i dalších zemí. Její nejnovější sólo je vyvrcholením dvouletého tvůrčího procesu, který započal na rezidenci s brazilskou tanečnicí Clarou da Costa, nejprve jako práce na kratším outdoor duetu Womanhood. Ten postupně obě spoluautorky  tematicky rozvíjely v očekávaný celovečerní indoor formát, jehož premiéru zažijí diváci festivalu TANEC PRAHA 22. června 2026. Sólo bude  závěrečnou částí tohoto programu, zároveň je však každá ze tří částí realizovatelná samostatně, flexibilně nabízející i outdoor formáty např. Artist Trip, jenž představily autorky na České taneční platformě 2025 (viz foto).

Yana Reutova přišla do Prahy z Čornomorsku u Oděsy, kde vedla vlastní dětské taneční studio, které zaznamenalo úspěchy na Ukrajině i v Evropě.
V Praze se věnuje jak své vlastní umělecké tvorbě, tak komunitní práci s dětmi a jejich matkami, ale i dalšími dospělými a dětmi z dětských domovů. Vytvořila zde dětská interaktivní představení „Na cestě“ a „Čas dětství“, triptych „Together Alone“ (I.Lost, II.Invisible Traces, III. Paradoxical Bodies, původně Endless Talks); duet „Womanhood“; projekt pro lounskou galerii Benedikta Rejta – „Krása v síle, síla v kráse“.
Získala podporu od evropské iniciativy EFFEA – European Festivals Fund for Emerging Artists, svá díla již uvedla v Itálii, Litvě, Polsku, Španělsku, Brazílii a Francii. 

Drowsiness

Kateryna Kuznetsova: Válka umožnila všechny nepřirozené věci, které vám
mrazí krev v žilách. A také znemožnila vše přirozené, protože zasela strach do
srdcí. Mezi přirozenými reakcemi na strach, „bojovat, utéct, ztuhnout“, moje vnitřní
žena ztuhla. Jako by uvízla někde mezi realitou a snem. Krouží
v kruhu a nechápe, kdy tyto vize skončí. Čeká.
Slyší zvonit zvon. Ale ten nemá sílu ji probudit...

Warm Of The Cold Wall

Film natočený v Charkově na Ukrajině s podporou Trust for Mutual
Understanding (USA), UA Contemporary Dance Platform a MediaHUB of
Derzhprom (UA)

Výtěžek z akce podpoří ukrajinské umělce v Čechách.