Kůže je ztělesněním tenké linie, která odděluje nitro od okolního světa. Smyslovým orgánem, kterým okolní svět vnímáme, vzácným materiálem. Povrch těla může být i odrazem nitra. Naše kůže je přecitlivělá, stejně jako celá společnost - obnažená a vyděšená. Co o nás vypovídá a jakou má hodnotu? Ve světě, který jsme vytvořili, nás už nedokáže ochránit, a tak jím raději procházíme "v rukavičkách".

Od nepaměti zabíjíme zvířata, abychom oblékli jejich kůži na svou. Aby nás hřála, chránila, zkrášlovala. Bereme na sebe odpovědnost za upřednostnění užitku povrchu před zachováním života uvnitř. Postupem času koželužské řemeslo vymírá. Ne proto, že bychom se do pružné a houževnaté kůže nechtěli dál oblékat, ale proto, že člověka nahradil stroj. Se smrtí totiž nechceme mít dál nic společného. 

V Rukavičkářských závodech je člověk a zvíře v objetí. Kdo z nich je ohroženým druhem a co tady vlastně vymírá? Ocitněte se na chvíli v kůži někoho či něčeho jiného.

Upozornění pro diváky: představení obsahuje mluvené slovo v českém a anglickém jazyce, překlad naleznete v tištěném programu.​

---

www.lenerova.com

​  ​