POCKETART / Sabina Bočková & Johana Pocková
Sabina Bočková (*1995) vystudovala konzervatoř Taneční centrum Praha, po škole byla jednu sezónu členkou Baletu Jihočeského divadla a dva roky sólistkou Pražského komorního baletu. Od roku 2017 působí na nezávislé taneční scéně. Jako interpretka je součástí projektů "n o m a d" – Alica Minar a kol., spolupracuje se skupinami Tantehorse – "Vivisectic", "Family Therapy", tYhle – "LEGOrytmus", "Meduza" (ČTP 2019) a dalšími. Je členkou spolku POCKetART z.s., se kterým vytvořila představení "Plné sklady citů", jako choreografka vytvořila společně s Johanou Pockovou představení "Jáma Lvová" a jako tvůrce spolupracuje s Tomášem Janypkou na představení "song lines" (premiéra ve Studiu Alta). Zároveň je studentkou 2. ročníku Fakulty humanitních studií UK, kde se věnuje filozofii a antropologii.
Johana Pocková (*1992) vystudovala taneční konzervatoř Duncan Centre v Praze, absolvovala půlroční stáž na Peridance Capezio Centre v New Yorku a dva roky na taneční akademii SEAD (Salzburg Experimental Academy of Dance). Nyní se věnuje autorské choreografické tvorbě, v roce 2017 získala Cenu Jarmily Jeřábkové za choreografii s názvem „VRAŽDA!Malá komiksová historie“, kterou dále reprízuje v pražských i mimopražských divadlech. V posledních letech také uvedla choreografii s názvem "Proč ne teď?", "Na Váhu!" a mezigenerační skupinové představení s názvem "Plné sklady citů", kde mimo čtyři profesionální tanečnice vystupují i 8letá dívka a 89letá babička. Po úspěšných uvedeních se tyto představení dále reprízují. V květnu 2019 založila taneční spolek POCKetART. Jako performerka spolupracuje se skupinou Tantehorse a Cirkem La Putyka, je lektorkou jógy a věnuje se divadelní produkci.
Viktor Černický (*1990) se pohybuje na tenké hranici mezi tancem, performancí, cirkusem a fyzickým divadlem. Dlouhodobě se věnuje výzkumu na téma Tělo jako objekt / Objekt jako tělo, přičemž se zaměřuje na dynamiku vztahů, které vznikají mezi subjektivní individualitou performera a objektem. Se svým sólovým debutem Parolapolea získal na České taneční platformě 2017 nominaci v kategoriích Tanečník roku a Taneční inscenace roku. Kromě toho mu byla udělena speciální cena v podobě účasti na Choreographic Research Week na festivalu B. Motion v Bassanu del Grappa. Jeho nejnovější sólo PLI získalo Cenu diváků a Hlavní cenu České taneční platformy 2019. Jako interpret Černický spolupracoval například s Jarem Viňarským, Dominiquem Boivinem, Danielem Gulkem, Miřenkou Čechovou či uskupením Cie Mossoux-Bonté.
Lukáš Palán (*1992) je hudebník, skladatel a zvukový performer. Studoval soukromou školu Otakara Pinknera se zaměřením na elektrickou kytaru a absolvoval 4 semestry Muzikologie na Masarykově Univerzitě. Zajímá se o modulaci a efektování zvukového signálu, zúčastnil se několika workshopů Noise Kitchen. Aktivně hraje s hudební skupinou Acute Dose a elektronickým projektem 1flfsoap po Evropě (Anglie, Německo, Polsko, Rakousko, Maďarsko, Slovinsko). Doprovázel Petra Nikla v Moravské galerii, dělal hudbu pro inscenaci experimentální scény HaDivadla „Laserová romance“. Hrál na předních českých festivalech Colours of Ostrava, Beseda u Bigbítu, Rock for Churchil a dalších. Účastnil se čtyřikrát zahraničních hudebních konferencí (Waves Vienna, BUSH, Ment, Spring Break).
Eliška Kociánová (*1992) Stydlivost a netrpělivost ji privedla k osvetlovačskému pultu. Na počátku se věnovala animaci avšak její mikroskopické zkoumaní pohybu ji frustrovalo, vnímá pohyb široce rozevřenýma očima. Trénink a skvělé otevřené prostředí pro práci ve studiu Alta jí dalo příležitost začít se naplno věnovat práci světelné designérky. Tato práce pro ni znamená něco jako zázrak a konečně to médium, které dokáže zprostředkovat opravdu celou škálu emocí. Hudba je pro její tvorbu něco jako vodítko, možná proto spolupracuje se studiem Lunchmeat, Meetfactory a Ankali. Zajímá se o psychologický vliv světla na diváka, tak jako každého osvětlovače, možná právě proto je jejím nejoblíbenějším zdrojem světla je laser.
