Inscenace OKNO je taneční thriller, který nabízí dokonalé propojení tance a hudby. Nechá vás nahlédnout do temně rudého sálu evokujícího peklo, kde se violoncellistka společně se skupinou tanečníků připravuje na koncert. Celý děj se za tónů Bachových violoncellových suit řídí abstraktní logikou a dává prostor představivosti a asociacím. Jedna myšlenka vede ke druhé a žádná z nich není špatná. 

Můžete pozorovat situace plné napětí, neklidu a nevyslovených emocí. Zatímco některé pasáže mohou působit až děsivě, jiné možná pobaví. S postupem času se děj čím dál více komplikuje a graduje. Přibývá různých symbolů, jejichž význam není jednoznačný. Emoce se stupňují a vybízí k ponoření se vlastních pocitů. 

Norský choreograf Jo Strømgren v inscenaci naplno prokazuje své umění tvořit s ironií a jemnou fantazií, již kombinuje se surovostí mrazivého severu. Tentokrát se však obešel bez jednoho hlavního tématu či děje – stěžejní je tanec, hudba a emoce. Samotných příběhů je pak v inscenaci zakletých mnoho, je ale jen na vás, kolik jich odhalíte.

Jo Strømgren patří mezi přední evropské choreografy, jehož díla uvádí soubory po celém světě. Inscenaci OKNO, jež bude v Norsku od února roku 2025 uváděna pod názvem The Cello, vytvořil speciálně pro komorní prostory ostravského Divadla „12“. Intimita malé scény, kde máte tanečníky doslova na dosah a můžete pozorovat každý detail, je pak nedílnou součástí zážitku, jenž OKNO nabízí.

---

Jo Strømgren je uměleckým ředitelem tanečního souboru Jo Strømgren Kompani a stálým choreografem Národního baletu Norské opery. V jeho životopise najdeme více než 200 inscenací, většinu z nich celovečerních, uvedených v 70 zemích. Patří k „vývozním artiklům“ současného norského umění. Tento talentovaný Nor píše hry i filmové scénáře a režíruje činohru – je mimochodem specialistou na inscenování Ibsena. Síla Strømgrenova choreografického rukopisu je však s identitou severu silně spjata a tkví ve schopnosti vyprávět. Vyprávět magicky, zábavně, ale i dojemně a ironicky, s fantazií a s vypointovaným vtipem. V tom se Strømgren jako choreograf současného tance naprosto vymyká. Humor a groteskní vidění světa není v tomto žánru příliš obvyklé. Jeho taneční divadlo si však bez ironie, nadsázky či parodie nelze představit.