KONCEPT, CHOREOGRAFIE:
Tereza Lenerová
TVORBA, INTERPRETACE:
Andrea Miltnerová, Jitka Čechová
DRAMATURGIE:
Maja Hriešik
SPOLUPRÁCE NA KONCEPTU:
Jiří Havlíček
SVĚTELNÝ DESIGN:
Jan Hugo Hejzlar
HUDBA:
Floex
ZVUKOVÝ DESIGN:
Floex
KOSTÝMY:
Radka Vyplašilová
PRODUKCE:
Tactic
Výkonná produkce:
Romana Packová
KOPRODUKCE:
Tanec Praha z.ú. / PONEC - divadlo pro tanec
ZA FINANČNÍ PODPORY:
Ministerstva kultury České republiky, Hlavního města Prahy, Státního fondu kultury, Micro and Macro Dramaturgies in Dance Ponec – podpořeno z programu EU Kreativní Evropa,
NextGeneration EU, Národního plánu obnovy a Ministerstva kultury České republiky
ZA PODPORY:
Studio Truhlárna, Švestkový Dvůr
PREMIÉRA:
27.11.2023, PONEC - divadlo pro tanec
DÉLKA:
50 min
Projekt byl realizován za finanční spoluúčasti EU prostřednictvím Národního plánu obnovy a Ministerstva Kultury ČR.
Kůže je ztělesněním tenké linie, která odděluje nitro od okolního světa. Smyslovým orgánem, kterým okolní svět vnímáme, vzácným materiálem. Povrch těla může být i odrazem nitra. Naše kůže je přecitlivělá, stejně jako celá společnost - obnažená a vyděšená. Co o nás vypovídá a jakou má hodnotu? Ve světě, který jsme vytvořili, nás už nedokáže ochránit, a tak jím raději procházíme "v rukavičkách".
Od nepaměti zabíjíme zvířata, abychom oblékli jejich kůži na svou. Aby nás hřála, chránila, zkrášlovala. Bereme na sebe odpovědnost za upřednostnění užitku povrchu před zachováním života uvnitř. Postupem času koželužské řemeslo vymírá. Ne proto, že bychom se do pružné a houževnaté kůže nechtěli dál oblékat, ale proto, že člověka nahradil stroj. Se smrtí totiž nechceme mít dál nic společného.
V Rukavičkářských závodech je člověk a zvíře v objetí. Kdo z nich je ohroženým druhem a co tady vlastně vymírá? Ocitněte se na chvíli v kůži někoho či něčeho jiného.
Upozornění pro diváky: představení obsahuje mluvené slovo v českém a anglickém jazyce, překlad naleznete v tištěném programu.
