Extenze dřevěných větví na končetinách je výchozím bodem možného příběhu lidské existence. Lze ji chápat jako propojení člověka s panenskou přírodou, jako něco životodárného a zároveň omezujícího a až děsivého. To, že existujeme, se učíme uvědomovat, to jak vypadáme se učíme přijímat. 

Existuje dojem bytí nám umožňuje propadnout se do nejtemnějších vrstev vlastní existence, objevovat v sobě archetypy a divokou animalitu, abychom ji pak jediným gestem zahodili a nastavili civilizační masku jako konvenci lidského bytí. Jestliže na začátku nic nevíme, tak na konci, kdy tyto extenze již přestanou být součástí lidského těla, již víme takzvaně vše. To, že dokážeme věci pojmenovat, ale není vítězstvím civilizace, ale spíš rezignací na svou vlastní svobodu.

Nová inscenace Terezy Lenerové ve spolupráci s Janem Horákem volně navazuje na projekt Taxon, který vznikl společně s výtvarníkem Adamem Vačkářem. Zatímco Taxon se zabýval především možnostmi pohybu v rámci extenze těla v podobě dřevěných větví, inscenace Existuje dojem bytí je již konkrétním narativem.

Upozornění: představení obsahuje stroboskop.