Představení je součástí večerů tématicky věnovaným choreografiím zkoumajícím řeč a jazyk: Zápas s jazykem a Babel. The resonance of language. Během obou večerů bude možné ve foyer divadla zhlédnout výstavu, která dokumentuje průběh jejich vzniku. Po představení bude následovat diskuze s autory a vizuální umělkyní Suzanne Kass. Vstupenky lze zakoupit zvlášť nebo jako balíček s 30% slevou.

„Mluvený jazyk je tělo, je to živé stvoření, jehož fyziognomie je verbální a viscerální funkce lingvistické. Jeho domovem je prostředí vysloveného i nevysloveného.“ John Berger, Confabulations. Zápas s jazykem je snahou nahlédnout na jazyk jako na stvoření, o kterém hovoří kritik John Berger. Stvoření, které žije v každém z nás a uvnitř kterého žijeme všichni. V tomto novém projektu se performer a choreograf Florent Golfier zabývá tématem jednojazyčnosti a vesele zápasí s výslovností, spisovným jazykem a potřebou vyjádření. 

Dvě otázky pro Florenta Golfiera

Jak vznikl nápad dílo vytvořit?

Ten nápad nebo spíš ta chuť vznikla pár měsíců po tvůrčím procesu projektu STAFET (štafeta) od dánské choreografky Kitt Johnson. Během 3 měsíců spolu s dalšími 8 interprety z různých zemí Evropy jsme se ponořili do své různorodé historie a dědictví, abychom objevili skrytá tabu a traumata našich rodin, kmenů a národů. Během tohoto procesu jsem se dozvěděl vícero tajemství, která jsou stále přítomna v mé rodině a která často souvisela s kolonialismem (zejména v Indočíně a Alžírsku). Začal jsem přemýšlet nad způsobem, jak bych ve svém umění mohl propojit taková hlubší společenská témata se scénickou tvorbou bez toho, abych začal dělat dokumentární divadlo. Tak vznikl nápad Babylonské trilogie a práce na dlouhodobý výzkum kolem tématu jedno- a mnohojazyčnosti. Formát výzkumu mi umožnil se věnovat kreslení, čtení, psaní a celkově tvorbě materiálu, který nemusel souviset přímo se scénickou tvorbou. Skrze to jsem se mohl ponořit do osobních i společenských otázek spojených s kulturou a historií Čech, Francie a Evropy, které pak mohly rezonovat s taneční tvorbou. V představení Zápas s jazykem se přímo tato traumata neobjevují, ale v díle se zrcadlí skrze kulturní komplexitu a rozpory, které jsem podědil a se kterými jsem se do procesu tvorby pustil.

Jak probíhala v praxi spolupráce mezi vámi a lingvistkou Barbarou Mertins?

Spolupráce s Barbarou Mertins byla velmi intuitivní a vzájemně obohacující. Sešli jsme se poprvé na univerzitě v Dortmundu v létě 2018 a hned po prvním rozhovoru se mi vyjasnilo, jaké jsem měl sám o jazyce předsudky. Padly výrazy jako „normativní jazyk“, „dynamické fungování mozku mezi jazyky“ nebo „iluze dokonalého rodilého mluvčího“, které mě pak pomohly upřesnit směr a cíle projektu. Po roce, když se ujala roli konzultantky lingvistické části projektu, jsme se mohli dál bavit o její práci a o tom, kam se projekt vyvinul. Z toho setkání je nahrán rozhovor, jenž je součástí výstavy, která představení doprovází. V únoru 2020 jsme spoluorganizovali a vedli pohybovo-lingvistický seminář, pro studenty a pracovníky její laboratoře v Dortmundu. Během pěti dnů jsme různě tancovali, četli, kreslili, debatovali… A týden nato mě psala, že každou noc ve snu tančí – že tančí témata, problémy, radost, smutek, že všechno tancuje ve snu.