Co kdybychom se jednou mohli ohlédnout za svým životem – udělali bychom něco jinak? Dokázali bychom se vyvarovat vlastních chyb? A kdyby bylo koho se zeptat, měli bychom nějakou otázku? Audiovizuální představení, kde tehdy je zároveň teď.

Inscenace obdržela tři prestižní ocenění na ČESKÉ TANEČNÍ PLATFORMĚ 2016: Cenu diváků, Cenu za světelný design a cenu Tanečník roku pro Jara Ondruše.

Inscenace byla vybrána mezi prestižní AerowavesTwenty17 a byla prezentována v rámci Aerowaves Spring Forward v dánském Aarhusu. Dále bylo uvedena v dráždanském Hellerau, na festivalu One Dance Week v Plovdivu, SIDance v Soulu, na V4 Dance festivalu v New Yorku a New Orleans, na Israel festival v Jeruzalémě, Birmingham International Dance Festival, UNIDRAM festivalu v Postdamu a mnoho dalších.

HLAS POROTY ČTP

"Jde o ničemu v současném repertoáru nepodobné, a velmi sofistikované představení, které pracuje dynamicky a akčně s optickou světelnou iluzí.  Vysílá mystický vzkaz v propojení sci-fi techniky a hermetických narážek." - Nina Vangeli.

RECENZE

„Je to představení, kde vystupují dva muži, mladší a starší, kteří pracují se světelnou projekcí a kouřem. Bylo to pro mě nesmírně zajímavé, protože jsem doposud nic podobného neviděl. Hráli si s mýma očima, což mě vždycky baví. Bylo to velmi vynalézavé. Zároveň je vždy velmi inspirativní, když je na scéně starší člověk. Staré tělo je ztělesněním velké zkušenosti, kterou nám zprostředkovává téměř okamžitě. Jenom tím, že tam je.“  - Bush Hartshorn, dánský kurátor mentor a dramaturg

„Kdybychom se mohli v budoucnu poučit ze svých chyb, kdybychom se mohli podívat zpátky a měli možnost udělat něco jinak, co bychom změnili? Co by nás zajímalo? Ale nejde jen o nesmírně chytlavé téma. Bylo to krásně zpracováno. Způsob, jakým se pracuje se světelnými efekty, přesnost pohybů, kterými jednotlivé obrazy vznikají, je doslova magická.“  - Laura Kumin, ředitelka Certamen Coreografico de Madrid.

„Minulý týden jsem v divadle Ponec zhlédla GUIDE. Musím říct, že to pro mě byl skutečně jeden z nejkrásnějších zážitků obdobného druhu vůbec. Domnívám se, že formálně je to maximálně propracovaný projekt, který (při nejmenším u nás) nemá obdoby. Rozhodně nejsem odbornicí na taneční divadlo, ale to, jak právě tanec komunikoval se světlem i zvukem mi téměř vyrazilo dech. V některých chvílích mě společně s kužely světla zalévaly pocity naprosté blaženosti, aby je vzápětí vystřídaly momenty bázně a beznaděje podpořené až děsivě přesnými pohyby tanečníků a ostrou úsečnou hudbou.“  - Hana Řičicová, programová ředitelka radia Wave