Sacrebleu

“Ocenil jsem zejména působivou asymetrii světla a dění na jevišti. Inscenace mě též oslovila silným sdělením a imaginativností,” řekl Svanta Grogarn, švédský světelný designér

Sacrebleu je má fantaskní představa o propojení rozmanitých sil, které na každodenní kostrbaté cestě posílí toho, kdo jde sám. Svým způsobem tedy o víře … A čemu věříte vy?  

*sacrebleu/sacredieu, etymologie obou výrazů je zřejmě podobná. Jde o staré francouzské citoslovce vyjadřující údiv, nechutnost nebo hněv. 

V rámci zachování jakéhosi pocitu nedotknutelnosti/čistoty a zároveň ze zvědavosti, bych chtěla rozkrýt také svůj osobitý způsob pohybu, jeho dynamiku, jeho logiku... uvědomit si, co je instinkt a co čistá kalkulace.

„Novotná nepopřela svou taneční historii, nevzdala se dokonce ani arabesek, a přece předložila velmi moderní a zároveň tanečně křehkou dekonstrukci neoklasické estetiky. Postava s nepřirozeně se třesoucími, jako postiženými pažemi a s vyvrácenými chodidly - jako by chodily patami napřed, s členitě rozviklaným torzem. Každých pět sekund se dělo něco nečekaného, ale důsledně vyplývajícího z logiky vykloubeného těla, vykloubené duše; nebylo to samoúčelné, bylo to šílené. Nataša Novotná je další v řadě letošních choreografických objevů." (N. Vangeli, MF Dnes)

Sólo Sacrebleu, v edici 2025, se na jeviště vrací v novém obsazení! Další generace tanečnic získá jevištní zkušenosti, posune své interpretační kvality. Čistě kvalita pohybu, určitá virtuozita těla, hraje v tomto sóle svou specifickou roli - vtáhne vás do jiného světa.   

---

Cadavre exquis

Sólo s názvem Cadavre exquis zkoumá paměť těla, proměnlivou touhu po bytí a nebytí. Taneční monolog zachycuje tělo mizející, chybějící, zraňované, tělo pulzující, i tělo pohlcované prázdnotou. 

Cadavre exquis neboli Znamenitá mrtvola odkazuje k surrealistické hře, v níž se slova nebo obrazy skládají v řetězci nahodilých asociací se záměrem narušit logické a kauzální uvažování. V tanečním představení se princip cadavre exquis stává specifickým způsobem vnímání. Co vzniká? Hybridní stvoření, nová bytost, výsledek kolektivního podvědomí. Metafora pro člověka, který nalézá sám sebe v mnoha podobách. 

Samotné slovo cadavre – mrtvola evokuje tělo bez identity, odosobněnou hmotu, bod nula. Pohyb se pak stává výkřikem, bizarním, groteskním, děsivým i osvobozujícím zápasem o existenci. Paměť těla si vytváří svůj vlastní narativní prostor, z něhož se vynořují obrazy, gesta a dynamické stopy pohybu.

Choreografie se volně inspiruje surrealistickými vizemi Toyen (1902-1980). Kdo, nebo co je Toyen? Přízrak, šelma, neklid, pustina, past skutečnosti. Prožitek tělesnosti a vnitřní napětí snových obrazů jsou výchozím bodem pro vytváření specifického pohybového slovníku, který převádí reference díla Toyen do abstraktní formy. Přezkoumává tělo, probouzí imaginaci, hledá nové významy. Nechává prostor interpretacím. 

Cadavre exquis se snaží vypořádat s tlaky současného světa. Po vzoru surrealistů navozuje stav, v němž realita a sen, přítomné a minulé, zjevné a tušené splývají v jednu skutečnost.