derniera
Koncept, režie, scénografie
Petr Boháč
Choreografie, hrají
Cecile da Costa, Kristýna Šajtošová, Markéta Vacovská
Light design
Jiří Šmirk
Hudební dramaturgie
Martin Tvrdý
Kostýmy
Miřenka Čechová
Hudba
David Kolár, Yellow Swans, Colin Stetson, Martin Tvrdý
Asistent scénografie
Jan Tomšů
Produkce
Petra Hanzlíková
Projektový manager
Barbora Repická, Ludmila Vacková
Zahraniční booking
Tereza Havlíčková
PR
Eliška Mikovcová
Koprodukce
TANEC PRAHA
Partneři
Švestkový dvůr, Cirqueon, Dans Brabant, Theatre de NWE VORST, Ufa Fabrik
Podpořili
Hlavní město Praha, MKČR - profesionální umění, MKČR - zahraniční vztahy, Česko-německý fond kulturyProjekty Spitfire Company jsou podporovány v letech 2018-2020 víceletým grantem ve výšce 1 400 000 Kč.
Délka
55 minut
Upozornění
Na začátku představení se vyskytuje stroboskop.
Zvon v kostele odbíjí. Čas čeká. Čas poletuje. Čas se rozpíná. Čas se tiší. Čas se propadá. Čas vzpomíná. Čas sní. Čas v neuroze tiká. Tři ženy prožívají magický rozměr jednoho obyčejného všedního dne.
Vše může být magie, imaginace, realita i sen. Hranice jsou překračovány nikoliv z jedné perspektivy, nýbrž z různých úhlů pohledu a pocitů.
Symbióza tance, působivého vizuálna a podmanivé hudby spojené s prostorovým zvukem láká diváka k sobě samému, k jeho vlastnímu podvědomí.
Recenze
Čas je tu vše. Čas je znělý zvon, visící nad schody. Čas je nervózní svědění tikajícího metronomu. Čas jsou šípy, které zabodnuty do země tvoří tvar kruhu; čekají na příležitost. Čas je prostor zvukového designu, energicky členěného znělými údery „živého“ zvonu. Čas je imprese. Tři tanečnice se jím prodírají k sobě – k závěrečnému sesterskému objetí. (...) Je to událost sezóny.
Nina Vangeli, Divadelní noviny
Společně prožitou euforii z hromadného tance zklidňuje objetí, kdy se těla tanečnic téměř spojí v jednu masu. Jemně se o sebe otírají tvářemi. Zažíváte intenzivní moment, velmi něžný, křehký, prostý jakéhokoli sexuálního podtextu, až máte chuť se k performerkám přidat nebo rovnou spočinout jako dosud nenarozené miminko v lůně své matky. (...)
Jako byste se probírali ze snu a postupně se vraceli do reality. Constellations II jsou ryze tanečním dílem ve vizuálně lahodící scénické krajině.
Daniela Machová, Taneční aktuality
Sdílet společný prostor a čas a ve společném prožitku se dotýkat reality i magie, tranzu. Režisér Petr Boháč nechává na scéně vstoupit do tohoto rituálu sdílení tři tanečnice – Markétu Vacovskou, Kristýnu Šajtošovou a Cecile da Costa, divák přihlíží a vnímá především celistvost tohoto výjevu, který je místy náročný na udržení pozornosti.
Lucie Kocourková, Operaplus