Klidným pohledem přejít sál, 
zatajit dech,
pozvednout ruku,
počkat na ticho a zkrotit neklid, určit tempo, podmanit si pozornost a
přítomnost držet pevně v rukách.
Teď!  

Dirigování aneb kdo, jak a koho řídí i vede? Kdo je důležitější - dirigent, dílo, interpret či publikum? Kdo má moc a komu patří dílo?

Tereza Lenerová ve svém projektu „Nepřestávej“ pokouší možnosti vyjádření neuchopitelného světa hudby, vášně, sexuality... Výchozím bodem k tomuto tématu je postava dirigenta, tedy člověka, který má na první pohled ke světu hudby automaticky klíč. Lenerová zpřítomňuje touhu po ovládnutí hudby, zajímají ji okamžiky, kdy má situaci pod kontrolou, ještě více ale kdy je hudba (vášeň) dominující a fyzická exprese je na první pohled v disharmonii. 

Ptá se, kdy a jak přejímáme roli dirigenta v našich životech, jak moc držíme vášeň ve svých rukách a kdy naopak vášeň drží pod nadvládou nás. Kdo je dirigent uvnitř nás? 

„Snažila jsem se jít hlouběji v otázce, proč mě zajímá právě dirigent a zjistila jsem, že mě zajímají další témata jako je moc, kontrola a s tím i spojená, ale i jaké to je nemít věci pod kontrolou a dovolit si být křehký a zranitelný. Tázala jsem se, co znamená vášeň pro mě, jak moc velkou roli hraje ve vztahu k mému tělu a společně ve vztahu s hudbou jsem se snažila uchopit pnutí, které pro mě představuje."

Na České taneční platformě 2019 získala Tereza Lenerová za inscenaci Nepřestávej zvláštní uznání Mezinárodní poroty za intenzivní pohybový výzkum, díky němuž dosáhla výjimečné prezence na scéně a zároveň vytvořila silně intimní a fascinující atmosféru.