Andrea Miltnerová, Monika Knoblochová, Jan Komárek

Andrea Miltnerová

Britská tanečnice a choreografka českého původu, která žije trvale v Praze. Narodila se v Londýně, kde vystudovala klasický i moderní tanec. Do Prahy přišla za souborem baletu Národního divadla. Spolupracuje jako performerka s řadou domácích a zahraničních tvůrců.

Její taneční, sólové představení Tanec magnetické balerínky bylo vybráno mezinárodní komisí Aerowaves a bylo úspěšně uvedeno na festivalech ve Švýcarsku, v Dánsku, v Holandsku, v Německu, v Belgii, v Rumunsku, ve Slovinsku, v Skotsku, ve Francii, ve Finsku a v Anglii. Její sólový projekt Fractured se účastnil významných, zahraničních festivalů v Polsku, v Německu a v Holandsku. Její sólo Tranzmutace v režii Jana Komárka získalo evropský Move-Award quality label. Bylo pozváno do Slovinska, do Holandska a do Španělska. 

Hluboký zájem o barokní estetiku přivedl Andreu ke spolupráci na rekonstrukci barokních oper a k vlastním projektům, které vycházejí z historického výzkumu a z analýzy pohybu. S Collegiem 1704 vytvořila choreografii filmu Orfeo ed Euridice (Gluck) s Bejunem Mehtou v hlavní roli a režii opery Le Cinesi (Gluck). Tančila v barokních operách v Národním divadle v Praze, v Českém Krumlově, v Litomyšli, na festivalech v Německu, Slovinsku, Maďarsku a Polsku. Úzce spolupracovala se zesnulou francouzskou choreografkou Françoise Denieau, v jejíchž inscenacích účinkovala po celé Francii včetně Paříže (Opéra Comique) a Versailles (Opéra Royale), v Lucembursku, ve Švýcarsku (Lausanne), v Londýně (Barbican) a v Moskvě (Bolshoi Theatre). Učinkovala v Seoulu a v Brooklyn Academy of Music v New Yorku s Les Arts Florrissants v inscenaci Rameau - Maître à danser.

 V roce 2017 Andrea vytvořila choreografii pro operu Arsilda, v produkci Collegia 1704, dirigent Václav Luks, režisér: David Radok. Po úspěšné premiéře v SND v Bratislavě se opera hrála v Lille, Lucembusku, Caen a Versailles a byla velmi oceněna kritikou (Divadelní ocenění sezony DOSKY: 5 cen).

Loni v létě režírovala pro orchestra Musica Florea barokní operu Praga Nascente da Libussa e Primisla, která byla předvedena v barokním divadle Florea Theatrum v Praze a v Polsku.

 

Monika Knoblochová

Cembalistka zaměřená na historicky poučenou interpretaci barokní hudby a současně renomovaná interpretka soudobé hudby.

Studovala cembalo v Drážďanech, Kolíně nad Rýnem a Mnichově, kde absolvovala Mistrovskou třídu u Christine Schornsheim a zároveň v Praze na HAMU, kde obhájila doktorský titul ve třídě Giedré Lukšaité-Mrázkové.

Je laureátkou mezinárodní hudební soutěže Pražského jara obor cembalo a také 16. Grosser Förderpreiswettbewerb v Mnichově v komorní hře společně s flétnistkou Janou Semerádovou. Získala Cenu Nadace B. Martinů, Cenu Společnosti B. Martinů a také Davidoff Prix České republiky pro nejtalentovanějšího mladého umělce do 28 let v oblasti vážné hudby.

Monika Knoblochová pravidelně vystupuje jako sólistka i komorní hráčka doma i v zahraničí (Německo, Rakousko, Belgie, Francie, Polsko, Španělsko). Spolupracuje s mnoha sólisty i soubory (Musica Florea, Orchestr Berg, Collegium 1704 atd.). Od roku 2008 pořádá vlastní koncertní řadu Hudební salón Café crème, spočívající v nových a vynalézavých dramaturgiích propojujících hudbu starou i moderní, mluvené slovo, tanec a divadlo.

Monika Knoblochová nahrála celou řadu kompaktních disků pro společnosti Supraphon, Cube  Bohemia a Radioservis. Pravidelně nahrává pro Český rozhlas.

Od roku 2006 vede cembalovou třídu na Letní škole barokní hudby v Holešově, od roku 2007 je vyučujícím cembala na Akademii staré hudby při Masarykově univerzitě v Brně, v letech 2011-2013 také na Fakultě umění Ostravské univerzity a od roku 2015 působí pedagogicky na HAMU v Praze.

 

Jan Komárek

Jan Komárek studoval UMPRUM - obor propagační grafika. Pracoval jako elév v loutkovém divadle DRAK v Hradci Králové a vystřídal mnohá zaměstnání.

V osmdesátých letech emigroval do Francie. Založil loutkové divadlo MIMO theatre a jako loutkoherec a klaun hrál autorská představení pro děti i dospělé. Poté se přestěhoval do kanadského Toronta, kde založil výtvarně-pohybové divadlo s živou hudbou SOUND IMAGE THEATRE. Soubor se profesionalizoval a Jan získal za svá díla několik prestižních cen Dora Mavor Moore, za nejlepší režii, inscenaci, světelný design a hudbu. V Torontu a v Montrealu pracoval jako světelný designer pro různé taneční a divadelní soubory.

V roce 1989 přijel do Prahy na turné se svým představením Muzika, ve kterém se představili hudebníci a tanečnice z Toronta a krátce poté vytvořil s kanadsko – českým týmem představení Metamorphosis of a Shadow v divadle Minor a také Stíny snů v divadle Alfred ve dvoře. Jeho dílo Das Martyrium bylo v Torontu oceněno jako nejlepší inscenace roku.

Jan nyní žije v Praze, kde vytvořil mnoho autorských projektů  například Prostory ve tmě – Narcisse en silence, Memento mori, Stíny soch. Spolupracoval jako režiser a designér na představení Vážka (divadlo 29, Pardubice), je autorem představení Tanec papírových tanečnic (České muzeum hudby), DeRbrouk a Zločin a trest (pro soubor NANOHACH), Probouzení genia loci (Národní muzeum pro Festival Next Wave). Několik let intenzivně spolupracuje s choreografkou a tanečnicí Andreou Miltnerovou: Kouzelník Hirošima, Fractured, Flashback, Tranzmutace (European Move-Award Quality Label), a Tanec magnetické balerínky (Aerowaves), se kterým vystoupili na většině prestižních evropských festivalů. Jako světelný designer pracuje s mnoha choreografy a soubory. Ve spolupráci s Institutem světelného designu pořádá příležitostně světelné workshopy (JAMU Brno, Duncan Centre Praha). V roce 2009 byla Janovi udělena cena „Osobnost roku‟ (Festival Next Wave) a později také Cena za nejlepší světelný design 2010 (Česká taneční platforma). Mezi jeho poslední projekty patří světelný design opery Benjamina Brittena Noemova potopa (ND Praha), spolupráce s Miro Tóthem na operách Záhada tyče a Muž v škafandru  a světelný design pro koncerty orchestru Berg a autorské představení Kabaret Velázquez.




#tanecpraha