1888  Stabenovka

Podnik Rudolf Stabenow – Metallwaren – areál továrních budov, z nichž dnešní PONEC (budova otevřena roku 1888) byl určen k válcování plechů, výrobě drátů, tyčí, potrubí, šroubů, matek, okapů a mosazných kolen ke kamnům. Továrnu stavěl Gustav Rudolg Stabenow od roku 1860 kolem bývalé viniční usedlosti Miranka (dnes památkově chráněná budova SŽDC; vinohrad zde existoval minimálně od 16. do 19. století) až po Krennovy pozemky na západní straně (dnes Krenovka – rodící se umělecké centrum).

Gustav Rudolf Stabenow (1825 - 1905) byl železář, obchodník se strojními výrobky a podnikatel v metalurgii, zakladatel strojní továrny v Praze na Žižkově.

Původním povoláním železář a mědikovec, přišel roku 1860 z dolního Slezska do Prahy. Oženil se s Marií, rozenou Krakhardtovou, s níž měl 6 dětí. Založil si na Žižkově kovodílnu, kterou roku 1888 rozšířil na strojírenskou továrnu, a to v renesanční novostavbě domu s trojosým portikem. V jeho výrobním programu krátce pokračoval syn Rudolf Kryštof Wilhelm Stabenow, rovněž továrník.

​

(foto František Ponec s chotí – sbírka bratří Čvančarových)

1906 - 1910

„Stabenovka“ se přesouvá do Čelákovic. František Ponec, průkopník české kinematografie, jezdí po Libni, Karlíně, Žižkovu, Královských Vinohradech, Smíchovu a dalších čtvrtích i obcích Království českého s pojízdným biografem (tehdy nazýván též „elektrické divadlo živých fotografií“) a jedná s žižkovskou obcí, která objekt Stabenovky odkoupila roku 1909, o využití jedné z továrních budov pro stálé kino.

Průkopník kinematografie František Ponec (3.4.1869 – 3.4.1946) byl mladoboleslavský rodák. Vyučený cukrář pracoval nejprve jako úředník archivu v Rustonově továrně. Jako nadšenec kinematografie se roku 1903 stal spolu se Zdeňkem Körberem spolumajitelem kočovného biografu The Royal Bioskop, se kterým putovali po českých zemích. Od roku 1908 se Ponec osamostatnil a svůj podnik nazval Poncův Royal Bioskop. Do konce roku 1909 promítal i v sále smíchovského hostince Na knížecí, ale kvůli plánované demolici budovy si na Žižkově, na úpatí takzvaného Šibeničního vrchu, pronajal budovu bývalé Stabenowy tovární haly, kterou nechal přestavět podle návrhu arch. Karla Maška. 3. září 1910 pak došlo k slavnostnímu otevření Royal Bioskopu Františka Ponce, v pořadí třetího stálého žižkovského kina, které Ponec na tomto místě provozoval dalších deset let. Poté mu byla smlouva a licence vypovězena a kino nadále provozovala sama obec, od roku 1929 pod novým názvem Městské bio Žižkov. František Ponec byl nejen majitelem kinematografického podniku, ale také producentem řady filmových reportáží, které pak záhy promítal ve svém biografu. Několik z nich se dochovalo až do dnešních dnů. Roku 1912 stál u založení nově vzniklého Spolku českých majitelů kinematografů a dlouhá léta byl také členem výboru. Po výpovědi z žižkovské budovy se v roce 1921 Ponec pokusil ještě etablovat v Písku, ale bez úspěchu. Krátce nato se přihlásila vleklá nervová choroba. 19. března 1946 byl František Ponec u příležitosti výstavy 50. let kinematografie vyznamenán za zásluhy o rozvoj kinematografie. Krátce po jeho smrti pak bylo žižkovské kino slavnostně přejmenováno na Bio Ponec, pod kterým fungovalo až do ukončení provozu v roce 1968. Od roku 2001 je budova sídlem tanečního divadla PONEC.

1910 – 1929  Poncův Royal Bisokop

V září 1910 je slavnostně otevřen Poncův Royal Bioskop. Následně architekt a akademický malíř Karel Vítězslav Mašek představuje před tovární halu trojdílné průčelí. Jde o velmi raný příklad konverze továrny ke kulturním účelům. Licenci na provozování kina má František Ponec na 10 let. Po té kino provozuje žižkovská obec a František Ponec se psychicky hroutí. Zvláště po přejmenování kina v roce 1929.

V původní podobě měl sál rozměrů 24×12,5 metru na svažité podlaze sedadla ve 26 řadách – převážně po devatenácti – se střední uličkou, přičemž prvních deset řad (čili levnější místa) byla vybavena lavicemi a teprve v dalších řadách byla lepší sedadla. V pozadí pak byly lóže: po dvou v každém rohu a dvě uprostřed, pod promítací kabinou se dvěma aparáty. Před promítacím plátnem leželo mírně prohloubené orchestřiště na ploše 5×2,45 metru.

1929 – 1946  Městské bio Žižkov

V roce 1929 obec přejmenuje kino na Městské bio Žižkov a nadále je provozuje. František Ponec bojuje s vleklou nervovou chorobou.

(Ponec 1970, foto Oldřich Janovský)

1946 – 1968  Bio Ponec

V březnu 1946 je František Ponec vyznamenán za svou průkopnickou činnost u příležitosti Výstavy 50 let kinematografie. O několik dní později, v den svých 77 narozenin, 3. dubna 1946 umírá. Na jeho počest je kino přejmenováno na Bio Ponec. V oblíbeném kině, na které s láskou vzpomínají nejen žižkovští rodáci (Jaroslav Marvan, Jiří Krampol, Luděk Sobota, Ondřej Neff aj.), se promítá až do roku 1968.

1968 – 1998 Sklad Filmového podniku

Provoz kina je ukončen a budova chátrá jako sklad Filmového podniku hlavního města Prahy. Je v majetku města Prahy, které ji svěří Městské části Praha 3.

1998 – 2001  Tanec Praha - rekonstrukce

V září 1998 objekt získává ve veřejné soutěži do nájmu na 25 let Tanec Praha. Provádí zásadní rekonstrukci včetně podsklepení a stavby nové ocelové střešní konstrukce zvýšené téměř o 1 metr. Stavbu podle projektu Ing. Arch. Jitky Čeňkové ve spolupráci s Ing. Arch. Benešovou provádí firma Level Holding. 10. září 2001 je slavnostně otevřen PONEC – divadlo pro tanec.

Většinu sálu o rozměrech 12×22 metrů zaujímá rovná podlaha částečně podsklepené hrací plochy, kryté pružným tanečním povrchem a baletizolem. Ve strmé elevaci stoupající sedmistupňová divácká tribuna nabízí v základním uspořádání 110 míst. Mobilní články její konstrukce umožňují variabilitu sestavy a s použitím záložních prvků i zvětšení kapacity až na 200 míst. V levé polovině nejvyššího stupně tribuny je technická kabina, z níž je možná i filmová projekce. Boční stěny sálu člení ploché lizény, otevřený ocelový krov (nově vložený při rekonstrukci) nese střechu segmentového profilu. Pod ním je zavěšen rám příhradové konstrukce (truss) o rozměrech 11,8 × 9,2 metrů s reflektory a zvukovými reproduktory.

​

Původní foyer divadla PONEC po dokončení rekonstrukce 2001​​

Od 2001  PONEC – divadlo pro tanec

Tanec Praha zde otevírá první stálou scénu v ČR pro současný tanec a pohybové divadlo. 

2002  PONEC se 4 dny v pohybu

Krištof Kintera se vrhá na originální úpravu fasády před její rekonstrukcí pro účely pořádání 7. ročníku festivalu 2+4 dny v pohybu. Komentář v tisku: 

Organizační tým vedený Pavlem Štorkem však dělal co mohl, aby Ponec, alespoň tam, kde to bylo možné, přetvořil k obrazu 4 dnů. Architekt Krištof Kintera natřel fasádu oprýskaného Ponce na růžovo a ozdobil ji i se vstupním schodištěm jako marcipánový dortík, do nějž se vstupovalo skrze vyříznutou obrovskou siluetu ve tvaru lidské postavy, jak jinak než v pohybu.

2002/2003  PONEC s Archou na jedné lodi

Po rozsáhlých povodních v létě 2002 poskytuje PONEC po celou sezonu prostor i více než 50 představením a akcím divadla Archa – Archa pluje! 

Tisková informace Divadla Archa

Divadlo Archa po dobu rekonstrukce nepřestane uvádět svá představení a koncerty    

Praha – 10. září – Všechna představení a koncerty v povodňovém „exilu“ – mimo prostor Divadla Archa – budou mít podtitul „Archa pluje!“. Tento název symbolizuje, že divadlo jako produkční dům a pořadatel kulturních akcí nepřestává po dobu rekonstrukce umělecky fungovat. Že sice nepůsobí ve svém domovském přístavu, ale přesto je schopno uvádět představení, na které je jeho publikum zvyklé. Hlavním místem, kde bude Archa působit několikrát za měsíc minimálně do prosince 2002, je divadlo Ponec. Tento prostor, který je svým zaměřením na současný tanec Divadlu Archa velmi blízký, poskytlo laskavě občanské sdružení Tanec Praha…

2003  PONEC – divadlo pro tanec

Tanec Praha získává další investiční prostředky a dokončuje rekonstrukci PONCE včetně fasády a technologií (jejichž obnova je trvalým procesem). Autorem maleb ve vstupní loggii a vestibulu je Jan Kaláb (Point 1)

Úpravy foyer v roce 2015

PONEC 2010 (100 let od rekonverze továrny pro kulturní účely)