Koncept a choreografie
Jozef Fruček & Linda Kapetanea [RootLessRoot Company]SK/GR
Asistent choreografa
Laura Alcala Freudenthal (ES)
Účinkují
Nathan Jardin (B), Kim Jun Wan (KOR/CZ), Knut Vikstrøm Precht (SW), Jacob Ingram Dodd(UK), Tom Weksler (IL)
Hudba
Vassilis Mantzoukis
Scéna
Jozef Fruček
Světelný design
David Prokopič
Kostýmy
Lenka Kovaříková
Koncept kostýmu
Linda Kapetanea
Premiéra
17. - 18. října 2014, PONEC - divadlo pro tanec
Umělecký ředitel DOT504
Mgr. Lenka Ottová
Producent
© DOT504 Dance Company 2014
Koprodukce
Tanec Praha
Délka
60 min
Doporučení
Představení je určeno divákům od 15 let.
Upozornění
V představení jsou zobrazeny záběry extrémního násilí.
Je nám líto, ale vzhledem ke zdravotním potížím jednoho z účinkujících jsme byli nuceni představení zrušit.
Vstupenky lze vrátit na pokladně divadla PONEC.
Taneční inscenace roku 2015
a
Cena diváka ČESKÉ TANEČNÍ PLATFORMY 2015
Žid Tom, přizpůsobivý Nathan, pomocník Jacob, pravý, čistokrevný Knut a boss Wanny – minimálně o 50 % lepší než všichni ostatní. S pěticí těchto veselých chlapců se budeme věnovat silnému sociálnímu fenoménu, jednomu ze zvláštních potěšení části lidstva – potěšení ze zabíjení a účasti na násilí. Radost ze zabíjení dává jedinečný pocit absolutní moci a svobody. Pro oběti je to ale peklo samo. A náhodní svědci? Nedělají nic. Postiženi kolektivní ztrátou paměti jen pozorují.
Recenze
"Představení Collective loss of memory choreografů Jozefa Fručka a Lindy Kapetaney kvalitativně přesahuje většinu běžné tuzemské produkce – je intenzivní, chytré a přitom dobře srozumitelné."
(Jakub Novák, Aktuálně.cz, 22. 10. 2014)
„... taneční sekvence vprostřed inscenace zachycuje skupinu mužů v jakémsi extatickém tanci, plném trhaných pohybů a rozmáchlých gest i interakce, chvílemi se stírá rozdíl mezi tím, kde se muži spíše objímají nebo na sebe útočí, jejich tváře jsou však prostoupeny nadšením a radostným vzrušením. Chvílemi se pohybují jako jedna soudržná skupiny, ať už se jejich lokomoce odehrává vsedě na zemi nebo se jako sešikovaný útvar řítí jevištěm. Tehdy připomínají skupinu lovců nebo bojovníků, jako kdyby se vraceli ke svým kořenům...“
(Lucie Kocourková, Opera Plus, 19. 10. 2014)