Byla jsi na Marsu? Aneb simulace snění...

Jako bychom měli dva životy. Ten každodenní, který máme tendenci považovat za „skutečnější“, ale je tu také druhý život. Život ve snu. Ve skutečnosti náš mozek mezi bdělou realitou a realitou snovou nedělá rozdíl. Náš noční snový život je tedy jakási druhá realita našeho dne. Ve snu je možné úplně všechno, neexistují zde hranice ani pravidla. Přesto je vše zároveň pevně připoutáno k realitě bdělého života, ukotveno v našem já. 

Zkrátka jsme to stále my ve dvou paralelních světech vzájemně se prolínajících v rámci struktur a mechanismů, kterým, k naší smůle, tak docela nerozumíme.

Během snění může být naše snová realita až překvapivě jasná a přehledná. Překážky, se kterými se v denním životě neúspěšně potýkáme, (zemská přitažlivost, neschopnost letu, setkání s mrtvými, atd…) jsou ve snu náhle s naprostou samozřejmostí překonány. Prožitek ze sna může být dokonce intenzivnější, než prožitek z denní reality. Pak je otázka, který z těchto dvou paralelních životů je ten skutečnější, nasnadě. Jindy je sen cestou do neznámé země. Jsme v něm zcela ztraceni, vydání napospas. Nacházíme se na cizích místech s cizími lidmi a není ani jasné, kým vůbec jsme my sami, máme-li vůbec lidskou podobu. Pravidla denního života tu nefungují a my se cítíme ohrožení, zmatení, nejistí a zranitelní. Prožitek snové reality je však stále až mrazivě skutečný.

Spánek je „malá smrt“, říkává se. Osaháváme v něm hranice našeho bytí i nebytí v absolutní nekontrolovatelné celistvosti, naplnění i prázdnotě až na dřeň. Vědomí, podvědomí i nevědomí vzájemně komunikují podle klíče, který nám není zcela zřejmý. Tušíme však, že sen je jedním z důležitých komunikačních kanálů, kterým k nám proudí informace o poznání světa v nás i kolem nás.

Jako je sen nedílně spjat s každodenní realitou, je divadlo v určité rovině simulací žité reality. Rozhodli jsme se, že se pokusíme o „simulaci na druhou“ - o simulaci snění.